Perspektivní stroj (perspektograf) je mechanický a optický pomůcka, kterou Leonardo da Vinci navrhl a popsal v Codexu Atlanticus na straně 0005r k řešení jednoho z největších problémů renesančního umění – jak přesně přenést trojrozměrný prostor na dvourozměrné plátno. Vynález vychází z principů lineární perspektivy Leona Battisty Albertiho, avšak Leonardo navrhl mechanický systém, který celý proces zjednodušil a zpřesnil.
Zařízení tvoří dřevěná lavice, na které malíř sedí obkročmo. Před ním je pevně usazen průhledný rám (skleněná deska nebo mřížka) a průhledítko (okulár), které fixuje bod pohledu. Vzdálený objekt – v tomto případě armilární sféra sloužící jako geometrický model – je tak zachycen v přesném úhlu a proporcích.
Jak stroj funguje v praxi
-
Pevný zorný bod (Okulár): Klíčem k přesné perspektivě je stálá poloha oka. Malíř se dívá skrz malý otvor v pevné desce (okuláru), čímž zamezí jakémukoli pohybu hlavy a změně úhlu pohledu během kreslení.
-
Průhledová rovina (Projekce): Mezi umělcem a kresleným objektem je umístěn rám s průhledným sklem nebo průsvitným papírem.
-
Přenos bodů a linií: Umělec pozoruje okulárem předmět za projekcí a obkresluje ho.
-
Přesný trojrozměrný průmět: Výsledkem je dokonalý skicovaný obrys, který odpovídá optickému průmětu v lidském oku bez tvarového zkreslení.
Význam pro vědu a umění
Leonardo da Vinci tímto přístrojem ukázal, že malířství není jen řemeslo, ale exaktní věda postavená na geometrii a optice. Tento mechanismus předběhl svou dobu a položil základy pro pozdější optické přístroje, jako byla camera obscura, a do jisté míry i pro principy moderní fotografie a 3D projekce.
Video:
Schéma funkce:
Původní nákres (e-Leo) :
3D model a ilustrace tohoto vynálezu jsou k dispozici na sesterském webu 2/3Databáze.